Pokoj podkapitána jedenácté divize

Otevřený pokoj do zahrady.

Vejdu dovnitř, položím se na postel a zírám do stropu. Začnou mi téct slzy, ale zůstávám zticha.

Dobrý je to. Drž hubu. Nejsi žádná ufňukaná naivka. Kousnu se do ruky, setřu si slzy, obejmu polštář a usnu.

Vôjdem pred dvere. Skoro som udrel hlavu no bolo to tesné. Potichy otvorím dvere a vôjdem dnu. Snažím sa nahmatať posteľ. Riadim sa pomocou reiatsu. Nájdem posteľ a sadnem si na ňu. Zostávam ticho a potom poviem potichy:"Kasumi-chan? Si v poriadku?"a nahmatám jej tvár a pomaličky po nej rukou chodím.

Otevřu oči a chvíli mlčky zírám na strop. "Dobré ráno, kapitáne. Ano, jsem v pořádku, nevím, proč bych neměla být. Potřebujete něco?" zeptám se obvyklým nezaujatým tónem, natáhnu se pro zanpakuto a posadím se.

"Nie nič ďakujem."poviem a usmejem sa."Ako ste sa vyspali?"poviem a snažím sa zotrvať a nespýtať sa otázku, ktorú mám na jazyku.

Chvíli si ho ledově prohlížím a pak odpovím. "Vcelku dobře, děkuji. Pokud jste ovšem vstoupil do mého osobního prostoru jenom z tohoto důvodu, budu vás muset požádat, aby jste odešel. A opět bych ráda podotkla, že nemáte právo oslovovat mě tak osobní příponou."
Zvednu se a nechám ho sedeť na posteli. Přejdu ke skříni, vytáhnu z ní čistou uniformu a převléknu se do ní. Stejně mě nemůže vidět, tak je jedno, že tu zůstal.

Chvíľu mlčím. Tak to povedz!!! Pomaly sa postavím a poviem:"Jasné už idem."pomalým krokom odchádzam a snažím sa nenabúrať do dverí. Povedz to!

Bleskově se shunpnu k němu, vezmu ho za ruku a vyvedu ho z pokoje. "Já jdu s vámi pane. Je to moje práce. Tím spíš v téhle vaší situaci. Kam si přejete jít teď?" Stále ho držím za ruku, ale dívám se na něj naprosto bez emocí.

"To je jedno. Len mi prosím povedzte jedno Kasumi-sama. Prečo ste tak skameneli?"spýtam sa zvedavo a popritom ju držím za ruku a hlavu mám odvrátenú od nej. Bude to asi tým, že som slepý.(xDDDDDDDDDDDD)

Chvíli mlčím a pak pokračuji obvyklým tónem. "Už jsem vám to říkala, pane. Vyrostla jsem z naivity, která stejně přináší jen smutek a bolest. Pokud je člověk připravený trpět, už ho nic nepřekvapí. Nevnímám bolest lidí kolem sebe, jsem jen zabíjecí stroj. Je to můj osud. Jsem v jedenácté divizi. A neříkejte mi Kasumi-sama, je to absolutně nevhodné."

"To ako vám hovorím je moja vec."poviem a zostanem ticho."Tak to bola zlá zmena. Mal som vás radšej predtým."poviem a pomocou shunpa zmiznem do Kancelárií 11.divízie.(presun)

"Jenže já tu nejsem od toho, aby jste mě měl rád, pane," zašeptám, když zmizí. "Jsem tu od toho, abych zabíjela.. A byla brzo zabita. V to doufám. Jdeme, Yoshiyuki." Hai, hime-sama. (přesun)