Jméno a příjmení:
Raiko Hana
Pohlaví:
Muž
Narození:
15.9.
Věk:
76-+
Vypadám na 15
Měřím 170
Charakter:
Raiko je stydlivý relativně mladý kluk, hlas se mu zasekává když komunikuje s ženou která má odhalenou větší část těla.
Moc toho nenamluví, ale dá se říct že je snaživý, někdy něco i dokáže, ale musí si věřit, jenže jeho sebevědomý je žalostně malé.
Avšak jeho inteligence je velká...jen mu zamrzá mozek při komunikaci s půvabnou ženou.
Hodnost:
Podkapitán
Divize:
3. divize
Zanpakutō:
Senbonzakura
Jen "lístky" nabývají modré barvy.
Životopis:
Nepamatuji si nic ze svého života...však někdy mám noční můry...nevidím obličeje, ale osoby...
Život před tím než jsem nastoupil na shinigami akademii byl hrozný...neměl jsem co jíst...musel jsem krást...no nakonec jsem se nějak uživil...i když krádeží, přísahal jsem si že už to nikdy neudělám. Taky jsem nemusel...vzali mne na akademii shinigami.
Ani tam to nebylo bůh ví jaké...nic mi nešlo...ale vůbec nic...myslel jsem že to vzdám...ale co mne překvapilo...učitele mě podrželi. Stejně jsem byl nejhorší student za posledních pár století. Nebyl jsem hloupý, právě naopak, byl jsem značně inteligentní, ale neuměl jsem se vyjadřovat v přítomnosti ženy, vždy když jsem měl mluvit před ženou, tak mi zamrzl mozek a zasekával se mi hlas. Bylo to hrozné, všichni si ze mě utahovaly. V kidu mi Hadó mi šlo excelentně...bakudo, tak hrozné že to nešlo ani popsat, nedokázal jsem ani Sai. Ale jak se později ukázalo...boj s meči mi šel, i když jsem nikdy neútočil, však moje obrana byla pro studenty neproniknutelná, každý výpad jsem vykryl nebo jsem mu uhnul. Jednou se mi stalo, že po sérii útoků, jednoho studenta, jsem uhnul tak, že se sám uhodil do mužských citlivých partií. Ostatní se mohly smíchy pomalu udusit, mě ho však bylo líto. Nic tak trapného se mi nestalo, ani když jsem měl udělat jedno z Had před členem rodiny Kuchiki. Explodovalo mi a já jsem byl celý černý, potrhané šaty, od té doby jsem odmítal použít kidó. Někdy v té době jsem našel skryté místo, nebylo ani tak skryté jak tajemné, byl to les, jeho stromy zakrývali duševní tlak, byl, ale překrásný, strávil jsem měsíce, jeho prohledáváním, zapamatoval jsem si skoro vše, jiní by se v něm ztratili, já jsem se v něm vyznal. Vždy hned po škole, jsem se tam vydal, trénoval jsem tam boj meči, všechny údery, úhybné manévry a protiútoky, proti pomyslným protivníkům. No postupe času, jsem byl v boji s meči, lepší a lepší, bez námahy jsem odrážel údery mích protivníků. Někteří si všily že se zlepšuji a že mám i jiný styl boje, než byl normální, z toho důvodu bylo těžké mne zasáhnout, i když jsem byl dobrý, čas od času jsem prohrál, ale nebylo to často, pokaždé proti holce...nikdy proti klukovi, bylo to tím že při soubojích s holkou mi zamrzl mozek a nebyl jsem schopný racionálně myslet. Viděl jsem na ostatních že ne mi chtějí posmívat za to že jsem prohrál proti holce, ale nemohli proti nikomu jinému než byla holka jsem totiž neprohrál a to je štvalo nejvíc, někteří kluci si říkali že prohrát proti holce je ostuda, ale když jsem prohrával jen proti holkám? S kluky jsem neměl problém, jedině s holkama a to je dokázalo vytočit. Pokaždé když jsem v boji neúmyslně zranil holku tak jsem okamžitě přestal bojoval a šel jsem se podívat jestli jsem ji nic neudělal.Později toho však holky začali využívat a já jsem prohrával čím dál častěji, ale to už byl konce akademie a přišla na řadu zanpakuto...
V době kdy všichni ostatní studenti věděli jméno své zanpakuto, já jsem ho nevěděl...prostě ne...netajil jsem to, ale taky jsem to nikde nerozhlašoval.
No nakonec jsem ho přece jen zjistil. jméno mého zanpakuto je...SENBONZAKURA! Ano překlad znamená tisíc třešňových lístků...s tím rozdílem že byly modré, místo růžové.
Tak jsem se svou zanpakuto na zádech začal chodit do lesa kteý jsem objevil..trénoval jsem s ní a trénoval, zase po nějakém čase jsem ze zlepšil na tolik že jsem byl už i přidělen do jedné ze třinácti jednotek dvorních stráží a to do 11. té nejobávanější. Dost mne to překvapilo, avšak nebránil jsem se tomu...byl jsem 7. člen z toho jsem byl překvapený ještě víc.
Když jsem byl vyslán na svou první misi tak do dopadlo katastrofálně...málem jsem tam zemřel. To mne podnítilo k dalšímu tréninku, i když to že jsem se zlepšoval mi vůbec nezvedlo mé malé sebevědomý.
No další mise už byla lepší..tam jsem nedostal jediný zásah, ani jeden, jediný.
Můj postup na poručíka byl nezajímavý, ale mám tady jednu perličku. A to jak jsem získal bankai.
V lese kde jsem trénoval od akademie jsem dřel, pořad a pořád..buď to jsem bojoval v jizenu, nebo jsem trénoval Shikai jen tak...po 1 roku snažení, to jsem byl ještě 2. důstojník jsem ovládl první část bankaie..byl jsem šťastný, nepopsatelně šťastný. Ta první část bankaie spočívá v tom že se extrémně zvíší počet čepelí senbonzakury, ale bylo mi řečeno že budou i další stádia bankaie. Však při postupu na poručíka jsem ho nepředvedl, to by vzbudilo otázky, jak, kde, kdy. A to jsem nechtěl, sice se v divizi šířilo to že jsem bankai ovládl, no doufal jsem že to neslyšela i kapitán, sice jsem ji neviděl, ještě, no poručíkem jsem se stal teprve včera. No pokud by se mne zeptala přímo musel bych odpovědět pravdu, ale nechtěl jsem, aby to někdo věděl, to by mohl být problém. Velký problém..sám nevím proč, možná že by mne mohla navrhnout na post kapitána, nebo já nevím, ale kapitán má příliš povinností a ty já nechci.
Tak se vydal za kapitánem.
Vzhled postavy:
Přesně i to oblečení.
Na přívěsku je znak 3. divize.
Barva očí: Fialová
Barva vlasů: Černo fialová s modrým melírem.
Body schopností:
Hakuda: 4
Zanjutsu: 4
Bakudo: 1
Hado: 4
Intelekt:4
Shunpo: 4
Reiatsu: 4
Kido:
1. Shō
4. Byakurai
11. Tsuzuri Raide
12. Fushibi
31. Shakkahō
32. Ōkasen
33. Sōkatsui
54. Haien
58. Tenran
63. Raikōhō
Sen: Zatím žádný
Zaujímavosti: Vlasy, barva očí, nenosí mundúr shinigami, NIKDY!
