Kancelář kapitána 4.divize

First topic message reminder :

Zde se nachází kancelář kapitána 4.divize. Zde bude pravděpodobně k sehnání.

Usmál jsem se. " Jsem rád,že jste dostala rozum." Díval jsem se na ni a podal ji šálek.

Hneď ako som dostala šálku do ruky, mala som sto chutí zmraziť obsah v nej. Avšak vypila som to, do poslednej kvapky. Podala som mu šálku do rúk a snažila som sa aby nevidel že mi to spôsobilo bolesť. Ten nápoj totiž uvoľnil všetky moje svaly a bolesť z Panoshovho zranenia ma oslabila.

Vzal jsem hrnek a postavil jej na stolek hned vedle mě.
"Vůbec se mi nelíbíte Yuuki-sama..."

Eh? Pekný dvojzmysel ... zasmiala som sa.

Za chvíli by ti mělo být lépe Yuuki-chan... řeknu jí s úsměvem...a pak se posadím na zem vedle Yuuki a vzdychnu si...Tohle byl perný týden...Yuuki-chan myslím že tenhle týden jsi zachránila nejeden život..nevyjímaje dnes ten můj...děkuji ti...

Zarazil jsem se.
"Ehm ?" a pak mi to došlo. "EEEEEE !!!??? omlouvám se Yuuki-sama !!!! tak jsem to nemyslel !!!!"
"M-moc se omlouvám !!!"

Zasmiala som sa viac ale potom mi po lícach začali stekať slzy. Eh? Podivila som sa a začala som si ich rýchlo utierať. Panosh-sama ... nemáš za čo ďakovať ... A ty Kenji, nevadí to ... nemáš sa začo ospravedlňovať ...

"No nic..kapitáne,kapitánko,nechám vás o samotě,je už pozdě."
Podíval jsem se na Yuuki.
"Zítra se zase uvidíme."

Prikývnem a usmejem sa. Nemôžem sa pohnúť ... KSO ...

Odešel jsem.
(přesun)

Měj se Kenji-san... řeknu a mávnu na něj...a pak se otočím na Yuuki...znám jí natolik dlouho a dobře na to abych věděl že je na tom zle...Dám na ní pozor, neboj.. řeknu Kenjimu než odešel...pak jsem Yuuki vzal odnesl jí do postele a sám se posadil na zem vedle. A za chvíli usnu.

Pootvorila som oči, mala som sucho v ústach. Keď som si všimla Panosha na zemi trocha som sa pousmiala. Prehodila som cez neho deku pretože som nemala silu na to aby som ho zdvihla. Potom som si spravila čaj a sadla som si na okno. Bola mi zima a bolesť sa vracala. Musím si dať tvrdší tréning ...

Kde..to jsem? řeknu když se vzbudím a rozhlédnu se po místnosti...4.divize...sakra asi jsem tu musel usnout...
Zvednu se a uvidím na okně Yuuki...Gomen Yuuki-chan asi jsem tu trochu usnul...

Prepáč že si musel spať na zemi, ale nemohla som ťa zdvihnúť ... Poviem mu a usmejem sa. Všetko ma bolí ... musím si dať tvrdší tréning ... Poviem do ticha potom.

V pořádku... odvětím jí s úsměvem. A pak se zvednu a povím A jestli chceš můžeme si dát spolu cvičný souboj...

No vieš môj tréning sa nezakladá na boji ... ale na tom či mám stále dobrú regeneráciu ... Zoskočím z okna a prídem k nemu. Ale môžeme si dať zápas na môj štýl ... okay? Usmejem sa.

Tvůj styl? Nechceš snad zkontrolovat svoji regeneraci že ne? řeknu tázevě

N-nie! Ehm ... poď so mnou na Sokyoku horu! Poviem rýchlo a vytratím sa preč. (presun)

Hai.. řeknu a vyrazím za ní. (přesun)

Hneď ako preskočím cez okno sa zvalím na zem. Rana sa mi otvorila a ja som mala problém ju zavrieť. Snažila som sa aby ma nik nepočul preto som si kusla do pery aby som veľmi nekričala. Bolelo to keď som to liečila ale som kapitánka, musím sa správať silne ... toto ma nesmie poraziť.

Proskočil jsem oknem za ní a začal ji léčit.
"Co to děláte ??!!"

Ah ... n-nerob to ... otvorí sa to viac ... AH! Slabo zastonám od bolesti a chytím ho za ruku. Zavrie sa to, chce to čas ... Poviem mu a rýchlo dýcham, povšimnem si že ho stále držím za ruku. Eh? Gomene! Pustila som ho a jemne som zružovela.

"Neomlouvejte se,radši mi vysvětlete tu ránu,ať vím,co dělat !"
Řekl jsem hlasitě.

Buď potichu BAKA! Okríknem ho potom. Som v poriadku!? Prejde to! Roztrasiem sa, nikdy som po nikom nekričala až tak veľmi. Budem v poriadku ... nie som slabá a viem sa o seba postarať ...

Chytil jsem ji za ramena a přitáhl k sobě blíž,aby se mi dívala do očí.
"Kapitánko ! Mluvte !"