Kancelář kapitána 4.divize

First topic message reminder :

Zde se nachází kancelář kapitána 4.divize. Zde bude pravděpodobně k sehnání.

Sčervenala som a nechala som sa bolesťou ovládnuť. Najprv som mu svojimi rukami prešla po tých jeho a potom som ho jemne objala. Som v poriadku ... ono to prejde Kenji-sama ...

Byl jsem překvapený,ale pohotově jsem odpověděl.
"Ne,to nebude v pořádku ! Mám vás na to až příliš rád !"

Odtiahla som sa a prekvapene som sa naňho pozrela. Potom som sčervenala a nevedela som čo povedať.

Sklonila som hlavu. A ... aha ... Zdvihla som sa a trošičku som sa zatackala. Sadla som si na postel a otočila som sa tvárou do vankúša. Sprav mi čaj a .. potom môžeš ísť trénovať ... Mumlala som.

"Eh...Omlouvám se,tak jsem to nemyslel..."
Přišel jsem k ní blíž.
"Od první chvíle,co jsem vás uviděl jsem se snažil dostat do vaší blízkosti,vždy když jste tam byla jsem se cítil úplně jinak..."

Hmm ... vážiš si ma ... je to milé vážne ... Otočím sa naňho a usmejem sa jemne.

"Nejenom vážím..."
Objal jsem ji.

Eh? Nechápala som prečo ma objal. Nie len ... ? Eh?

Pustil jsem ji.
"Ehm...To nic...Omlouvám se...Mu-musím jít."
Zrudl jsem a chtěl utéct.
Poprvé jsem narazil do zdi,zatočil se na místě,ale pak jsem trefil do správných.

Zdvihla som sa a šla som za ním no zatočila sa mi hlava a tak som doňho, dá sa povedať narazila. Chytila som sa jeho kimona a nechcela som ho pustiť. Zostaneš .. ešte tu? Prosím ... ? Spýtam sa ho, jemne červenám ale nevidí to.

Chytil jsem ji,aby nespadla.
"H-hai...Jen prosím zapomeňte na to,co jsem řekl."
Pomohl jsem jí zpět do křesla.

Prikývnem a sadnem si do kresla, premýšľam ale nad tým čo povedal. Nee ... Kenji ... prečo si chcel byť práve môj podkapitán ... ? Som obyčajná ...

"Jelikož vždy když jsem vás uviděl,tak jsem si myslel,že jsem normální,jen vy jste se ke mě chovala jako k člověku,pamatuji si,když jsem vás poprvé uviděl a vy jste mě pozdravila...."
Odmlčel jsem se a podíval se jí do očí
"Celou dobu jsem se s vámi chtěl shledat jako s člověkem,ale byla jste pořád někde v nedosažitelnu..."

Nedosiahnuteľná? Myslíš tým to že som vždy v spoločnosti ostatných kapitánov? Pozriem sa naňho prekvapene.

Zasmiala som sa. Vyššia trieda? Ale nie ... je zázrak že som vôbec tam kde som ... Usmejem sa.

"Nic si nenalhávejte...Já jsem ta nejspodnější vrstva obyvatelstva a vy jste vzor všem."
Řekl jsem.
"A už se o tom prosím nebavme...Už o tom ani slovo."
Usmál jsem se.

Odkiaľ si? Spýtam sa ho potom a usmejem sa naňho. A nehovor tak ... dostal si sa až sem znamená to že niečo si, niečo v tebe je ... Usmejem sa znova.

"Pocházím z nejchudší části Rukongaie...Odtud má taky tu jizvu."
Ukázal jsem na čelo.
"Ale toho jste si už všimla." Usmál jsem se.
"Ano,dostal jsem se až sem,ale to jen kvůli vám...Tak moc jsem za vámi šel..."

Za mnou ... ? Spýtam sa prekvapene. Aj ty si ... z Rukongaia ... ? Poviem potom, divné nikdy som ho tam nevidela a to som mala všetky časti prejdené ... alebo si ho nepamätám?

"Ano..."
Řekl jsem potichu.

Prečo práve za mnou ... ? Veď je tu strašne veľa ... ehm idolov ktorých by si mohol nasledovať ... Poviem mu zo smiechom, rana ma trochu pobolievala.

Vedle Yuuki se otevře garganta a vyletí Odinovo kopí. Míří na břicho.