Kancelář kapitána 4.divize

First topic message reminder :

Zde se nachází kancelář kapitána 4.divize. Zde bude pravděpodobně k sehnání.

Objevím se na okně u Yuuki kanclu. Zdravím Kasumi-chan, Techi-taicho, Kenji-san co se děje? Stalo se Yuuki něco?

"Yuuki sa veľmi vysílila. Dúfam, že jej bude len lepšie. Musíme čakať."poviem, pozdravím Panosha a ďalej sedím na zemi.

Posadím se vedle tak abych nepřekážel. Já jí říkal že mě měla nechat, já bych se z toho dostal...sakra...měla by myslet víc sama na sebe ale to by nebyla naše Yuuki... řeknu potichu.

Mala som horúčku, všetko ma bolelo. Počula som ale hlasy, rozprávali sa o mne ... myslím. Mala som celú noc divné sny o Souls Society ktoré bolo ... v plameňoch. Mala som sny o otcovi. To bol ale krajší sen, usmiala som sa pre seba.
Už by si mohla vstať ...
Prečo by som mala? Leží sa mi dobre, a nemám síl na to aby som otvorila oči.
Myslíš že budeš chorá? Ako on ... ?
Nehovor mu tak, bol to môj opatrovník ... môj otec. Síce ma preklial ale bol to môj otec ...
Zrýchlilo sa mi dýchanie a začala som sa prehadzovať na posteli.

Zapozeral som sa na Yuuki. Do liečenia som nebol, čiže som nevedel, čo mám robiť tak som bezmocne prizeral.

Začal jsem ji pomocí svého reiatsu uklidňovat a zmírňovat bolesti.

To bolí ... bolí to ... nelieč ma prosím ... bolí to ... Opakovala som si, kryštáľ na čele mi zažiaril a po tele sa mi rozniesla pálčivá bolesť. Zatla som päste a snažila som sa nekričať od bolesti. Potom to zrazu prestalo a ja som vydýchla.

Přestal jsem a chytil jsem ji za ramena.
"Yuu-Yuuki-sama ????? Jste v pořádku ???"

Pootvorila som oči a pozrela som sa na Kenjiho. Prikývla som a posadila som sa na posteli. Čo tu ... čo tu všetci robíte ... ? Spýtala som sa pomaly, nemohla som dobre dýchať ale nesmela som si ľahnúť inak by som znovu zaspala.

Opatrně jsem ji chytil za ramena.
"U-uklidněte se..."

Pozrela som sa na Kenjiho a rukou som si prešla po kryštály ktorý hneď prestal svietiť. Som ... chorá hmm ... ? Usmiala som sa na všetkých. Nechcela som ... nechcela som Vás vystrašiť ... už sa to nestane ... Poviem znovu pomaly.

"Nie. Nič sa nestalo. Všetko je v pohode. Hlavne oddychuj."poviem a podídem k nej.

Usmejem sa naňho. Ale aj tak ... to ste sa na mňa prišli ... pozrieť? Spýtam sa, trošičku udivene.

"Všichni tě mají rádi."
Usmál jsem se.

Otočila som sa na Kenjiho a usmiala som sa. Ale nepoviem im to, bolelo by ich to ...

Ah ... skôr či neskôr by som to ... musela povedať .. Odkryjem si kryštáľ ktorý mám vsadený do čela. Je to moje prekliatie ale aj moja spása ... je to od môjho ... opatrovníka ktorý ma preklial ... Občas mi to spôsobí náhle vyčerpanie alebo bolesti ... nič vážne ... Usmejem sa. Nepoviem im to ... nesmiem.

Podíval jsem si jí do očí.
"Řeknete mi to do očí ?"

Pozriem sa mu do očí a usmejem sa. Všetko čo som povedala, je pravda Kenji.

Yuuki-chan co se děje? Znám tě...Jsme tvý přátelé a už jsem ti to řekl...nikdy tě neopustím...ať se stane co se stane...můžeš nám to říct... řeknu jí s úsměvem..

Nič, len toto ... Zaklamem a usmejem sa jemne. Bolelo by Vás to rovnako ako to bolí mňa, nebudem pridávať starosti ...

Usměji se na ní...Dobrá, to jsem rád..., řeknu jí a pak dodám s úsměvem víš ona někdy nevědomost bolí víc než pravda...ale jsem rád že budeš v pořádku...

Prikývnem. Kso ... aj tak sa to dozvedia ... ale nie teraz, teraz nesmiem ... teraz nie ... Skloním hlavu a začnem sa sama liečiť.

Pomocí stínů jsme se dostal až k doslechu těch tří.Párkrát sem musel vylézt ze stínu abych mohl vlést do jiného
stínu.Pořád jsme měl zamaskované svoje reiatsu a poslouchal sem protože sem odtud cítil něco divného.

"Neboj Yuuki-chan. Všetko bude dobré. Budeme tu pre teba."poviem a zapozerám sa na ňu.