Soukyoku Hill

Shunpom som sa objavil presne na okraji hory a zahľadel sa dolu.
"Baka Daichi," zavrčal som si popod nos a pokračoval. "Prečo si skapal? Zdrhnúť bez slova a otrčiť kopytá v Pekle bez toho, aby som to ja vedel? Narobil si mi iba zbytočne viac práce s hľadaním tvojho nástupcu. Ty pako..." hovoril som si sám pre seba a vietor mi rozfúkaval vlasy.

Pretrhol som niť myšlienok a odvrátil sa chrbtom ku Seireitei podo mnou. A vykročil som smerom ku lesu.

Leisha dobehol na Soukyoku a podľa Reiatsu vystopoval Kapitána. Ja som stál pod jedným snehobielym stromom a pozeral do jeho koruny. Ani som sa neotočil, iba prehovoril: "Čo chceš?"
Leisha zakoktal: "V-vo vašej kancelárii j-je Haruka-san. Chce sa stať vašou vice-kapitánkou."
"Haruka?" spýtal som sa prekvapene a v mysli sa mi zjavilo to mladé dievča.
"Áno. Môžem ísť?" spýtal sa shinigami a potriasol hlavou. Ja som ho mávnutí ruky odohnal.
Takže Kasumi-kun sa chce stať mojou vice? No, preskúšam si ju. Potom sa uvidí.
Moje rubínové červené oči vrhli do okolia červený záblesk a mňa už nebolo.

Presun

Na horu Soukyoku som sa skoro doplazila, sadla som si na kameň a vydýchavala som sa. Zavrela som oči, posadila som sa do tureckého sedu a snažila som sa meditovať.

Podle jejího reiatsu jsem jí našel zde. Vidím že se snaží meditovat posadím se kousek vedle ní ale abych jí nevyrušoval.

Zrazu som vykašlala krv a spadla z kameňa dolu. Zdvihla som sa zo zeme no znovu som spadla. KSO!? Buchla som päsťou do zeme. KSO, KSO, KSO!? Búchala som do nej až pokiaľ som sa neukľudnila. Všimla som si Panosha, nechcela som ale pred nikým plakať. Znova už nie.

Sakra... pomyslím si když uvidím Yuuki spadnout znovu na zem. Objevím se u ní. Neboj se tvoje pocity chápu, celý život jsem se snažil ukazovat jen svou silnou stránku...lidi mě vždycky nesnášely...byl jsem pro ně něco divného...až když jsem potkal vás tak jsem si uvědomil...že ukazovat svou slabší stránku není vůbec nic hrozného... řeknu jí s úsměvem.

Ja ... divila som sa že ste so mnou vôbec prehovorili ... sám vieš že som ... prekliata Panosh-sama ... Posadím sa na zemi a pozriem sa na svoje ruky. Hnevá ma to že som taká ... hnevá ma to!?

A my ti to tvé prokletí pomůžeme nést...nejsi v tom sama...prokletí jsou lidé bez přátel...bez lásky...a já tu budu pro tebe vždy ať už se cítíš prokletá sebevíc...baka... řeknu jí s úsměvem.

Ako ... nemôžem to dovoliť ... nemôžem ... ja ... nechcem aby Vás to bolelo ... Poviem mu potichu. A sám vieš aká som ... Zdvihnem hlavu a usmejem sa, utriem si krv z kútika úst.

Nikdy si sa nestaral len o seba ... baka ... Usmejem sa naňho. Musím zosilnieť ... musím meditovať viac ...

Dokud jsem se nedostal do SS tak ano...vlk samotář..vzpomenu si na staré časy...a musím se zasmát...už je to za mnou...A pokud bys někdy chtěla trénovat budu ti dělat cvičnou figurínu...

Hmm ... arigato ... Usmejem sa naňho, zdvihnem sa a obýmem ho. Mám ťa rada ...

Objetí jí opětuji...Já tebe taky...a není zač...

Ale je baka ... Privriem oči, telo mi znovu ochabne. Zaspím.

Usměji se vezmu jí a odnesu. (přesun)

Přishunpím sem, spokojeně sebou plácnu do trávy a za chvíli už spím.

Vedle nic netušící Kasumi se najednou otevře garganta, z garganty vystoupí Shoroishirou.
Okolím otřese záchvěv jeho přítomnosti, jak se mistr garganty dokázal dostat takto doprostřed Seireitei je záhadou.

Zavrtím se, rozespale se protáhnu, promnu si oči a rozhlížím se, co mě to probudilo. "Hm? Co tu chceš?" zeptám se Shoroishira unaveně a doufám, že si budu moct jít zase brzo lehnout. Nějak mě vůbec nepřipadá divné, jaktože vylezl z garganty uprostřed Seireitei, jen když se budu moc pořádně prospat.

"Příšel čas uzavřít kruh, nyní mi pomůžeš zničit Seireitei."

Položí Kasumi ruku na čelo a pronese "Budeš mi podávat informace o tom co se v Seireitei děje, každý den v šest hodin na určeném místě, nevystopím z garganty, takže mě shinigami nebudou moci detekovat ... když zavolám, přijdeš a staneš se mím služebníkem v Huecu Mundu"

Kámen pravdy zazáří a čin je dokonán.

"Jo. A budu si tě moct obejmout?"

Shiroishirou se otočí a projde zpět gargantou "Hodně štěstí ve tvém úkolu" řekne ještě. (přesun)

"V.. Úkolu? Hmm.. Co se to vlastně.. Ále, to je nejspíš detail," brouknu si pro sebe, plácnu sebou zpátky do trávy a za chvíli nevím o světě.