Kancelář kapitána 11.divize

First topic message reminder :

Zde se nachází kancelář kapitána 11.divize. Zde bude pravděpodobně k sehnání.

"Já nemám co," pokrčím rameny. "Mám nezajímavej život. Jen si nejsem jistá, zda je v pořádku, abych byla podkapitánka.. Ehm.. Zrovna jedenácté divize, když.. Vlastně boj nesnáším. Já vím, že to zní absurdně vzhledem k tomu, co jsem vám tu nejspíš předvedla, ale to by mohlo být užitečné jenom v případě, že bych se v téhle formě dokázala ovládat, což by ale vlastně bylo proti základnímu principu toho stavu, a nebo že by někdo přišel na to, jak mě ovládat," zadívám se na něj zkoumavě.

Ako ovládať. To neviem ale viem ako to vypnúť. No už ju pozveš na večeru alebo to urobím ja? Môžeš....pomyslím si a popritom sa na ňu pozerám."Tak to bude ten najmenší problém. Problémy s bojom sa riešia jednoducho. Ak chcete môžem vás naučiť nejakú moju techniku. Samozrejme ak budete chcieť."poviem a potom sa hlboko zamyslím.

"No, psychický blok neodstraním tak, že se naučím nějakou další techniku," poznamenám jemně. "Je to ve mě, prostě to nepřekonám." Blah, blah, blah. To tvrdíš vždycky. Ty sklapni, neptala jsem se tě na názor. Pfffffff. Povzdechla jsem si, takovýhle debaty s Yoshiyukim jsou vždycky na dlouho.

"Nič to bol len návrh."poviem zamyslene a potom hlavu dám hore a pozerám do steny. Nomochi ty si iný! Aký máš zase problém Engetsu? Ja? Žiaden. To ty! Len tu sedíš. Prejav jej svoje city. Nikdy! poviem Engetsuovi. Radšej to budem tajiť. zosmutniem. Ale no ták. Nomochi! Ty? Ty? Ty veľký chlap! Kapitán 11.divízie?! Teba premôže láska? Každý má svojho nepriateľa, ktorého neporazí. Nomochi, veď vidím, že myšlienky ti len po nej chodia. Tak prečo? Prečo to tajíš? Neviem Engetsu. Mám ju rád. Veľmi. Ale....radšej nie. Bojím sa toho. Bojím sa odmietnutia. Vieš, že sa mi to vždy stáva. A ak by ma opustila, zničilo by mi to srdce.

Zamyšleně si Techiho prohlížím, vypadá, jako kdyby řešil nějaký zapeklitý vnitřní konflikt. "Ehm.. Je všechno v pořádku? Pane?" No není, jinak by nevypadal takhle. Máš se spíš zeptat co je špatně. Zmlkni už konečně. Díky.

"Nie, všetko je v pohode. V naprostej pohode."poviem po tichy. Zase nastal dlhý rozhovor s Engetsuo-om."Ja....ja...mám ťa rád."poviem tak potichy, že môže počuť len nejaké šomranie popod nos. Hlasnejšie!!! VYKRIČ TO!!! Nehecuj ma! Poď len do toho! Povedz jej to nahlas!

"Prosím?" podivím se. "Ehm, pardon, já vás neslyšela."

Zatvorím oči. To sa mi len zdá! To nie je možné! Nenájdem toľko odvahy aby som to povedal znova! Tak do toho Nomochi!"Ja...ja....ako to povedať...ja."zostal som zarazený."Ja ťa ľúbím!"poviem nahlas.

"Cože?" vytřeštím oči a šokovaně se odmlčím. "Vy mě? Jak?! Proč?! Vždyť se skoro neznáme! Teď jsem k vám nastoupila a.. Uhm.. Teda.." BWUHAHAHAHAHA!! Tak to je dobrej fail, to jsem nečekal.. ZMLKNI!

Zostal som zarazený. Je čas utiecť! Ty si baka Nomochi! Zrazu pomocou shunpa zmiznem.(presun)

Objavím sa hore na streche a snažím sa tĺmiť reiatsu aby ma nemohla vystopovať, no nie veľmi. Čiže nejaká šanca tam bola. Uf...to bolo tesné....Musím jej nejako vymazať spomienky. BAKA!!!BAKA!!!!BAKA!!!!

Nikdo vlastně neví, že člověka, který jednou uklidnil můj záchvat dokážu vystopovat kdekoli a kdykoli. Jednoduše mám jeho reiatsu hluboko vryté v podvědomí. Takže jsem se jednoduše shunpem pustila za Techim. Uviděla jsem ho stát na střeše, opatrně jsem se k němu přikradla a pak ho prudce obejmula. "Mám tě!" rozesměju se nadšeně a pak si ho rozpačitě prohlížím.

"Wáá....."zakričím. Chcel som sa schovať ale nevyšlo to. Zostal som ticho a snažil si nejako ukryť hlavu do haori ale kedže mi chytila ruky tak to bolo veľmi ťažké a čakal na jej reakciu.

"Jsi super, Techi. Ale abych si ujasnila, jak to přesně cítím, na to budu potřebovat čas. Neva? Mám tě ráda," rozesměju se a spokojeně ho drbu ve vlasech.

Jej reakcia ma úplne zarazila."Eh? Ja...ehm...jasné."poviem a stále som spacifikovaný no nevadí mi to. Vidíš ty baka? ENGETSU!!! NEKAZ MI KRÁSNU CHVíĽU!!!!

"Tak fajn," usměju se a pustím ho. "No, říkal jste že teď pro mě nemáte žádnou práci, tak já půjdu někam trénovat, nebo se jen tak natáhnout a meditovat. Kdyžtak si mě zavolejte," zakončím spokojeně, ukloním se mu a shunpem zmizím. (přesun)

"Jasné."poviem a usmejem sa. Išlo to nejako ľahko, no stále si myslím, že ma odmietne. Ježíš, nestresuj toľko. Choď si prevetrať hlavu. Dobre no. Zrazu pomocou shunpa odídem preč.(presun)

Vloudám se do kanceláře, na stůl hodím malou kytici, kterou jsem natrhala cestou, a odeberu se do svého koutku. Opřu se o stěnu a přemýšlím, je mi divně.

Prídem sem. Pomocou shunpa sa dostanem do stredu kancelárií. Otáčam sa kde uvidím Kas. Potom keď ju spatrím pri stene priskočím k nej. Obímem ju a poviem:"Nestalo sa ti nič? Dejú sa zvláštne veci preto budem rád ak budeš chodiť so mnou."potom sa jej pozriem do očí.

Trochu nejistě si ho prohlížím a pak vykoktám: "No, jak si přejete, pane. Ale přece jenom jsem docela samostatná a snad i schopná, jinak bych se nemohla stát podkapitánkou v jedenácté divizi, takže bych byla ráda, kdybych občas měla čas jen pro sebe, protože samotná se nejlépe soustředím. A ne, nestalo se mi nic, jen jsem něco řešila se svojí zanpakuto." Hm, tentokrát to vyjímečně nejsi ty, kdo překračuje meze vašeho čistě pracovního vztahu. No nepovídej, génie. Zdá se mi to, nebo se mi směješ? Nezdá se ti to, směju se ti. Poražená svými vlastními zbraněmi.. Takhle přátelé vypadá nezávislá a schopná podkapitánka jedenácté divize.. Sklapni!
Vymaním se Techimu z objetí a nezaujatě se na něj podívám. "Pane, nejsem si jistá, jestli byla taktilnost na seznamu požadavků pro podkapitánskou úroveň. A protože skutečně nebyla, byla bych radši, kdyby jste.. Hm.. Nepřekračoval určité meze."

"Hai. Ja len som sa o vás bál."poviem a otočím sa chrbtom."Asi zbehnem do 8.divízie. Ak by ste ma hľadali tak budem tam. Sayonara!"poviem a pomocou shunpa zmiznem.(presun)

Teeechi-san? Jsi domá? řeknu a zaklepu na dveře od kanclu.

TTák nic no... řeknu a odpotácím se pryč.(přesun)

"Kapitán před chvílí odešel do osmičky," zařvu za Panoshem a pak se vydám na Sokyoku. (přesun)

Sadnem si na stoličku a hlasno dýcham. Položím ruky na stôl a snažím sa vyhrabať nejaké papiere zo stolíka.