Kasárny 4.divize - nemocnice

Kasárny fungují jako ubytování pro členy 4. divize a jako nemocnice.

Přišel jsem do svého pokoje,vyslekl se,šel se osprchovat a pak jsem si lehl na postel,dal si ruce pod hlavu a přemýšlel o dnešku.

Rychle jí donesu do nemocnice. Rychle sem někdo pojďte...trénovaly jsme stala se nehoda...snažila se zregenerovat ale myslím že se jí rána akorát uzavřela ale zůstalo vnitřní zranění... rychle přiběhne pár shinigami a ujmou se jí...Hned na to se sesunu na zem. Kso...měl jsem dávat větší pozor...jestli se z toho nedostane....

Pootvorila som oči. Liečila ma moja divízia. Rýchlo a prudko som sa posadila a obzerala som sa. Panosh-sama si v poriadku?! Nič ti nie je? Skočila som a kľakla som si k nemu.

Když uvidím Yuuki před sebou pořádně jí obejmu Už nikdy mi tohle nedělej...myslel jsem že jsem tě...sakra hlavně že jsi v pořádku...

Eh? Mne sa nič nestane nikdy, nikdy! Usmejem sa naňho a nechám sa objať. Som v poriadku ... ty mi nič nespravíš baka!

Pustím jí a opřu se znovu o zeď...a pak se na ní obrátím s dotazem...A co se vůbec stalo? Rána ti zmizela ale i tak jsi byla zraněná...

Zavrela som ju asi .. slabo ... Poviem do ticha. Povedz pravdu, nechcela si ju zavrieť. Chcela si skúsiť či to pôjde aj bez tvojho vedomia ... Chcela som ju zavrieť! Nehovor hlúposti!

Hlavně že jsi v pořádku...ale příště si děj pozor...nerad bych přišel o dalšího člověka co mám rád... řeknu s úsměvem...

Hai nemaj strach ... Usmejem sa naňho. Jeho meč sa zdal hladký, má ale zúbky ... Asi by som takto mala skontrolovať všetky meče ... ale najprv sa musím dobre vyliečiť ... Zamyslím sa nad jeho poslednými slovami. Mňa len tak ľahko nestratíš! Skôr ma budeš odháňať ... Uškrniem sa.

Doneslo se ke mně,co se stalo a přiběhl jsem k nim.
"Yuuki-sama !? jste v pořádku ???!!!"

Odhánět bys měla ty mě...já se u tebe věčně naotravuju... řeknu s úšklebkem...

Zasmiala som sa a nesúhlasne som pokrútila hlavou. Oh, Kenji-sama ... som v poriadku ... nič sa mi nestalo .. Usmejem sa naňho.

Podíval jsem se na Panoshe a pak na Yuuki.

Som vážne v poriadku ... nemaj strach .. Usmejem sa a zdvihnem sa. Bola to len nehoda, mala som sa vyhnúť ...

A já do toho neměl jít tak vážně...hlavně že to dopadlo tak jak to dopadlo... řeknu s úsměvem...

Nemala som sa nechať prebodnúť ... ale je to v poriadku ... Usmejem sa a potom sa pozriem na Kenjiho.

Zatnul jsem pěst.
"Yuuki-sama...odcházím trénovat,dneska se nevrátím."
Otočil jsem se a odešel.

Eh? EH!? Prekvapene som sa naňho pozerala. Idem z tebou! Zakričím a rozbehnem sa za ním. (presun)

Mávnu na ně a odejdu. (přesun)

Zastal som pred dverami, vedľa mňa sa vznášalo Nomochiho telo obalené pieskom. Vošiel som dnu a okamžite zakričal na shinigami, ktorí tu boli. "Nomochi-kun je vážne zranený. Okamžite sa o neho postarajte!" piesok ho položil na jednu posteľ a shinigami sa dali do liečenia. Ja som zatiaľ čakal na ostatných.

Hlasno som dýchal. Pomaličky som strácal vedomie. Na chvíľu som všetko videl. Rozmazane. Kso...teraz zomriem? Takto? Tu a teraz? Nikto neplače...každý kamenné tváre....och...pomyslím si a potom prestanem znova vidieť.

Sadol som si na stoličku a začal čítať nejaký časopis.
Medzitým shinigami liečili Nomochiho. Stihli už zastaviť krvácanie a práve teraz mu ranu obväzovali. Tiež mu dali lieky proti bolesti.

Trochu som vzdoroval. Hneď potom ako ma obviazali som omdlel. Po dlhej chvíli som sa prebudil na nejakej posteli."Pretože som zasvätil svoj život ochrane Soul Society a Gotei 13."poviem a usmejem sa. Mám obviazané oči.

"Eeh, čo?" odklonil som sa od časopisu a pozrel na Nomochiho. Shinigami ho už nechali tak, len ho prišla sestra raz za čas skontrolovať.