Kasárny 4.divize - nemocnice

First topic message reminder :

Kasárny fungují jako ubytování pro členy 4. divize a jako nemocnice.

"To je od vás pekné ale ja to nepotrebujem."poviem a zasmejem sa. Prestanem ich biť a oni odídu.Pichli sme mu morfium na ukľudnenie a proti bolesti. povedia shinigami zo 4.divízie."Môžem si robiť, čo chcem a kedy chcem. Odteraz nerešpektujem nikoho. A najviac mi do toho hovoríte vy? Pche..."poviem pod účinkom morfia, ktorý mi pichli chlapci z 4.divízie. Dookolo som hovoril slovo"Pche" a krútil hlavou. Začal som krútil prstom do strany a povedal:"Toto čo tu? Zraz materskej školy? Vás tu teda je. Ľúbim vás všetkých."a začal rozdávať vzdušné bozky. Potom som začal pomaly odpadávať ale stihol som povedať Kasumi."Ja som to tak nemyslel."natiahnem sa k nej. Chytím jej tvár a dám jej bozk na ústa. Potom ju pustím, hodím sa na posteľ a omdliem.

"Tak hovor Kasumi-kun. Zaujíma ma to," usmial som sa a odtrhol oči od časopisu.

"Právě že je jako kapitán si nemůžete dělat co chcete. Zasvětil jste život Soul Society, kecáte o tom pořád, a právě proto by si tak vysoký post v gotei 13 zasloužil trochu zodpovědnosti, úcty a v neposlední řadě důstojnější chování," opáčím chladně. Po celou dobu jeho vyvádění nezměním výraz z ledově nezaujatého, nepohnu se dokonce ani když mě políbí a odpadne. "Ano, přesně omezení něčeho takového jsem myslela tím důstojnějším chováním a trochou úcty," prohlásím kriticky. "Nejednal jste sice z vlastní vůle, ale pod vlivem léčiv, nicméně pokud se něco takového bude opakovat za vašeho střízlivého stavu, postarám se, aby z toho pro vás byly vyvozeny.. Patřičné důsledky," dodám důrazně i když mě nemůže slyšet a zálibně pohladím jílec katany.
"Věc se má takhle, pane," otočím se na Shinichiho. "Každé fyzické zranění, nemoc nebo jiné poškození organismu, pokud nebylo způsobeno v boji, má kořeny v naší psychice. A tam také leží klíč k jeho odstranění. Pokud znám osobnost a vzpomínky nějakého člověka, můžu také ovládat jeho mysl, případně tělo. Pokud najdu v kapitánových vzpomínkách příčinu, budu schopná odstranit následek - oslepnutí. Plán je následující. Ve své šílené formě mám schopnost prohlížet vzpomínky. Je to riskantní, ale je to nejspíš jediná možnost. Musíme sehnat silné řetězy a přivázat mě těsně u jeho postele. Ovšem, nechat mi volné ruce. Hodilo by se také nějaké vyšší kido, ale opět, nechat mi volné ruce. Pak mě musíte naštvat, což nebude tak těžké, jsem na nejlepší cestě," dodám kysele a otřu si hřbetem ruky ústa v narážce na předchozí kapitánovo osobní gesto. "Jakmile zešílím, předpokládám, že se mu hned vrhnu po hlavě. Musíte zařídit, aby se nebránil, to by se zkomplikovalo. Je tu ale jeden problém, vlastně dva. Jakmile si jednou prohlédnu minulost oběti, mám ve zvyku jí zlomit vaz," konstatuji suše. "Tomu musíte zabránit. A problém číslo dvě, pak mě musíte z šílenosti dostat."

Pri tom, ako som počúval Kasumin monológ, som si pohodlne sedel v kresle a rozmýšľal. Potom som po dlhšej dobe ticha prehovoril:
"A myslíš si, že v tvojej šialenej forme dokážeš tú vadu odstrániť? Predtým sa mi zdalo, že keď ťa vnútorná beštia ovládne, úplne zabudneš na všetko, pretože potom zaútočíš aj na nás," nadýchol som sa a ľavou rukou som začal klepať po koženom operadle kresla. "Alebo je to tak, že si tesne pred premenou vsugeruješ nejakú vec a potom cez mŕtvoly ju v premenenom stave chceš dokončiť?"

Somarina. Máš pravdu Nomochi, nevýjde to. Možno, že ti chcú pomôcť ale akurát ti to poškodí. Odblokuje druhé ja. To nedovolím! Ver tomu, že ani ja nie. Ani nechcem vidieť, čo by sa stalo ak by prebudili moje druhé ja. Asi by boli všetci mŕtvy. Ale najviac ma zabáva to, že si myslia, že to napravia. Budeme sa brániť? To máš jasné. Zovriem ruku v päsť a zostávam ticho. Chytím posteľ "Nevýjde to! Ja nechcem aby mi ktokoľvek prehľadával spomienky. Nikdy."poviem rázne s dôrazom na slovo "nikdy"."Vy sa radšej do toho nepleťte. Myslím vás všetkých. Nechajte ma tak. Ak mi ktokoľvek bude prehľadávať spomienky bude mať smrteľné následky. Je mi to jedno aj keby to bol vrchný kapitán tak ho zabijem. Skúste to a potom uvidíte peklo."poviem kľudne.

Posatvil som sa zo stoličky a povedal."Nepáči sa mi ako sa správaš k ľudom ktorým na tebe záleži. Pre tvoje vlastné dobro by si mal pochopiť že takto to bude lepšie."Len čo dopoviem použijem na ňho Inemuri Hneď na to omdlie.

Len som naňho ukázal prstom a omdliem. Jéžiš už zase. Nomochi dovoľ mi ťa ovládnuť. Nech im to ukážem. No varujem ťa dopredu. Ja tvoju bolesť necítim, čiže ak ma zrania bude to bolieť teba. Dobre Engetsu. Hlavne sa pokús utiecť.po tomto rozhovore sa moje telo posadí do vzpriamenej polohy. Engetsu dá dole obväz z mojich očí a dokáže vidieť. Zasmeje sa a postaví sa. Pomalým krokom podíde ku zanpakuto a zmizne pomocou shunpa.(presun)

Ihneď som šiel za ním .(presun)

"V šílené formě nic nenapravím. Jen jsem mohla zjistit tu příčinu," otočím se na Shinichiho. "Ale jak to tak vypadá, kapitán si to nepřeje," dodám naprosto bez výrazu. "Půjdu poděkovat Kaienovi, že se snažil pomoct. Stejně za Techim musím. Ať se mi to líbí nebo ne, je to můj kapitán. To znamená, že na něj musím dávat pozor. Kristova noho, proč jsem se já kráva nedostala do trojky... Přeju příjemný den." Shumpem zmizím. (přesun)

Pokrútim hlavou. "Vybavte si to sami, mňa to, dokým dačo nezničíte alebo nezabijete, nezaujíma," odvrkol som a shunpol sa preč.

Presun

(přesun)