Kasárny 4.divize - nemocnice

First topic message reminder :

Kasárny fungují jako ubytování pro členy 4. divize a jako nemocnice.

"Pýtal si sa. Prečo som to urobil? Tak som ti odpovedal."poviem a hlavu položím na vankúš.

"Takže tak. A kvôli čomu si oslepol?" položil som mu otázku, ktorá mi vírila v hlave už od toho, ako sa zmienil na Soukyoku.

"Sám neviem. Chcel som pomôcť Yuuki-chan no ako vidíš nepodarilo sa. No čo už."poviem a chytím sa za oči pretože cítim obrovskú bolesť.

Uškrnul som sa a keď sa chytil za oči, lusknutím som privolal shinigamiho, ktorý mi zakryl výhľad, čiže som nevidel, ako pomohol Nomochimu. "Takže si bez zraku. No, musíme s tým niečo urobiť. Buď si ťa dá do parády Yuuki-kun, alebo sa dačo vymyslí," usmial som sa a znovu sa oprel.

"No čo už."poviem a chytím sa za brucho. Ucítil som ešte v sebe tú dieru po Kasuminom zanpakuto."Ach...Nechápem ako to, že Kasumi dostala ďalší záchvat."

Vtom mi niečo trklo. "Koľko mala Kasumi záchvatov?" vyhŕkol som a vyskočil zo stoličky.

"Neviem. Teraz je to asi druhý. Myslím, že asi áno."poviem zamyslene a opriem sa o posteľ.

"Druhý záchvat. A vždy ich dostala, keď som tam bol ja," zastavil som a podoprel si rukou bradu. "Buď je to iba náhoda alebo sa niekto o niečo snaží," rozmýšľal som a pritom sa dal opäť do pohybu.

"S tým ti ja nepomôžem. Možno je to tým. Možno nie."poviem a zaspím.

"No, máme málo dôkazov. Ale mal by som si dať na to pozor. A ty tiež, ako jej kapitán ju máš pri sebe viac, čiže by si ma mohol informovať. Ak by sa niečo stalo," usmial som sa, no to už spal. A tak som si znovu sadol do pohodlného kresla vedľa postele a začal čítať časopis.

Hlasno som pochrabkával a pekne sníval. Všetko bolo dobré. Nič ma nechcelo zabiť. Aspoň raz v bezpečí.

Shunpem se dostanu dovnitř a přesunu se až k posteli, na které spí kapitán. Pozorně sleduju každý centimetr ovázané rány, pak studuji jeho tvář a převázané oči. Na chvíli se mi na tváři objeví úleva a zašeptám: "Díky bohu.." pak si ovšem uvědomím že v místnosti nejsem sama. Otočím se na Shinichiho už s obvyklým ledovým výrazem a jemně se mu ukloním. "Pane, možná znám způsob, jak kapitánovi vrátit zrak. Nebo aspoň jak zjistit, jak by to šlo, to je přesnější. Je to trochu riskantní akce, ale s vašimi schopnostmi by to neměl být problém. Jste ochoten do toho jít?"

Započul som Kasumi. No stále som sa nehýbaj. Zobudil som sa. Chcel som počuť, čo budú hovoriť.

Přiskočil jsem do nemocnice a vyděl Techiho jak leží v posteli. Techi-san co jsi zase vyváděl?

"Nič moc."poviem a chytím sa za brucho.

Brzo se z toho dostaneš.. řeknu mu a pak pokynutím hlavy kývnu na Kasumi-san a Shinichiho-sama.

"Jasné. "poviem a snažím sa postaviť."Nebaví ma to tu. Musím ísť preč."poviem a som na pol ceste postavenia sa.

Jestli se z tý postele zvedneš tak tě tam vlastnoručně vrátím zpátky... řeknu mu se smíchem ale myslím to vážně.

Postavím sa a usmejem sa."Tak do toho!"poviem a shunpom zmiznem preč.(presun)

Shunpnu se za ním. (přesun)

Dotáhnu ho tam a položím ho na postel. Poté se k němu seběhnou lidé ze 4.

Rukou udriem jedného z 4.divízie."Nechajte ma tak. Okamžite!"poviem a začnem to rozdýchavať.

Objavím sa tam a poviem."Zbláznil si sa Nomochi to chceš tak veľmi zomrieť ?"Skrýknem na ňho.

"Možno. Ale teraz nie."poviem a snažím sa všetkých zo 4. divízie udrieť."Chcem aspoň teraz kľud!"

"Vzpamatujte se, kapitáne," zasyčím znechuceně. "To že jste z jedenáctky neznamená, že můžete beztrestně mlátit lidi z jiných divizí, když se vám navíc snaží pomoct! A nezemřete, o to se postarám. Od toho tu jsem," dodám ledově. "Navíc když konečně znám způsob, jak vám vrátit zrak."
Otočím se a pokývnutím pozdravím Kotokeho a Kaiena.