Tréningové miesto 11.divízie

Shunpom sa dostanem sem a stále sa držím Kasumi."Ale no ták, čo sa deje?"poviem a pozerám sa jej do očí.

Zmateně se pokouším vyškubnout nebo ho aspoň pokousat. Mám pocit, že místo nesrozumitelné brumlání jsem porozuměla nějakým slovům, ale neřeším to. Znervóznil mě ten tón.

Odskočím od nej. Engetsu, čo budeme robiť? Ja ti neviem Nomochi. Budeme musieť bojovať. Nič iné nezostáva. hneď na to sa shunpem za ňu a chytím jej zo zadu ruky.

Smýkám sebou a nervózně kňučím. Cítím se divně, když se dostanu k lidem tak blízko a přitom ještě nejsem pocákaná jejich krví.

Shunpem sa od nej. No ták Nomochi mysli. Niečo inteligentné. Tak od teba inteligentné bude veľký problém. Netrep blbosti ale radšej mi pomôž! pomyslím si a Engetsu potom zostane ticho. Pomalým krokom pôjdem k nej. Zasuniem zanpakuto do puzdra a idem k nej s roztvorenou náručou. Akonáhle sa dostanem blízko k nej tak ju obímem a dám jej bozk.

Za několik sekund mě z očí vyprchá veškeré šílenství, které se tam zabydlelo, trochu sebou škubnu a překvapeně se zadívám na Techiho. "Ka-Kapitáne? Co se to.. Jak.. Proč.. Kde to jsem?!"

"Pssst. Ticho. Nič sa nestalo."poviem a obímem ju ako tak ju obímam tak sa pozriem na porezanú ruku. Ako to? Veď sa ma skoro ani nedotkla. "Mám pre teba jednu ponuku. Nechceš sa radšej stať podkapitánkou 11.divízie? Máš na to všetky vlastnosti."

"No.. Já jsem chtěla být podkapitánkou ve své jednotce.. Ale asi máte pravdu.. Ehm, ale.. Proč mě objímáte? A proč jsem tady, vždyť jsem měla podkapitánskou zkoušku.."

"Jáj prepáčte."poviem a prestanem ju obímať."Tak tá skúška sa vymkla kontrole. Inak chcel som sa spýtať ako to, že ste sa tak zmenili?"poviem začnem si hladkať bradu.

"Cože?" otočím se na něj nechápavě. "Jak.. Jak změnila?" zeptám se zoufale.

"Ja neviem. Nebol som pri celom boji. Ale bolo to zvláštne. Boli ste ako vymenená. Taká divoká, neskrotná. Ako divé zviera."poviem a rozmýšľam nad tým, čo sa vlastne stalo.

"Ah.." šeptnu vyděšeně. "Asi.. Asi vím, co se stalo. Teda, nevím, proč se mi to stává.. A nevím, jak se dostanu zpátky do normálního stavu.. Nicméně už se mi to stalo víckrát. Nikdy si nepamatuju, co jsem dělala." Všimnu si, že je pořezaný a bleskově pokleknu. "O..Omlouvám se, pane!"

"Nie nič sa nestalo. Všetko je v pohode."tieto slová som strašne ťažko vyslovoval, pretože som ju mal vážne rád a ona mňa nie. Bolo to hrozné.

Rozpačitě zůstanu klečet a mlčím. Absolutně nevím, co bych v téhle situaci měla udělat.

"Nie vážne nič. To sa zahojí. Ja som na také zranenia už zvyknutý. Takže všetko je v pohode."zaklamem a potom poviem."Takže chcete ísť do 11.divízie?"

"Ale mě to vážně mrzí," dodám potichu. Pak potřesu hlavou a řeknu nahlas: "No.. Pokud by jste o mě měl zájem pane, tak bych pochopitelně byla ráda."

"Vaše bojové schopnosti sú očarujúce. Len ich budete musieť dostať pod kontrolu."poviem a postupne sa poberám preč a čakám, že pôjde za mnou.

Rychle se zvednu a náleduju ho. Pomalu ze mě opadává vyděšenost a chytá mě moje obvyklá nálada. "A pane, budu si vás moct objímat, když budu vaše podkapitánka?"

"Hai. Ja sa tomu aj tak neubránim."poviem a usmejem sa na ňu pomaly odchádzame preč.(presun)

Dorazím sem a začnem trénovať. Rôzne sekám a ničím terče.

Pomaly stojím. Uchopím meč do dvoch rúk a moje rezy vyvolávajú obrovské tlakové vlny. Chvíľu tak režem. Dám si dole haori a vrchnú časť kimona. Tvrdo bojujem. Neprestávam rezať. Extrémnou rýchlosťou shunpujem a režem terče. "Som späť!"zarevem a kamene, ktoré boli na zemi sú vyrvaté. Terče zničené. Obrovská diera v múre."Takto trénuje kapitán 11.divízie! Nomochi TECHI!"poviem a potom extrémne pomaly režem do vzduchu s mečom a užívam si ten pocit.

Po chvíli s tým prestanem."Úžasný pocit. Už som skoro zabudol. Je to lepšie ako láska. Nebolí srdce ale rany, ktoré sa hoja lepšie."poviem a zanpakuto dám do puzdra. Začnem päsťami udierať do drevenej klády. Hneď po prvom údere sa kláda zlomí. Tak udieram do všetkých klád kým ich nezničím všetky.

Po chvíli príde shinigami."TAICHO! TAICHO! YUUKI-SAMA SA NIEČO STALO! NEPOČULI STE O TOM?"zakríči."Čo? Yuuki-chan sa niečo stalo? Kso! Prečo mi to nikto nepovedal skôr. Je asi v nemocnici vo 4.divízií, čo?"poviem unáhlene."Hai Taicho!""Ty sa postaraj aby bolo DOJO pripravené na môj ďalší tréning a ja zatiaľ idem navštíviť Yuuki-chan"poviem a shunpom odchádzam preč. Len ešte začujem jeho rev:"HAI TAICHO!"(presun)

Dorazím naspäť sem. V pokoji si sadnem na jeden z kameňov a rozmýšľam."Uf...už tu trávim dosť času."poviem pre seba a potom si ľahnem na kameň a pozerám na oblohu."Prečo ten pocit? Bol som si 100% istý, že niečo tají. Ale prečo?"vytiahnem zanpakuto a položím vedľa seba.