Tréningové miesto 11.divízie

"Sbohem kapitáne. Přeji vám příjemný večer," otočím se na Kotokeho a pak zpátky na Techiho. Obrovsky pomalu se přisunu do jeho těsné blízkosti, aby si pořád dobře uvědomoval kde jsem a mátlo ho to. Pak obrovskou silou rychle po sobě seknu na krk, na hruď, pak se bleskově shunpnu za něj, zaútočím na záda, vyskočím do vzduchu, seknu ze shora na hlavu, ve vzduchu se přetočím, znova mu seknu na hruď a měkce dopadnu na zem.

Všetky rezy smerovali na môj after-image môjho shunpa. Ja som si v kľude sedel na múry."Ale no ták. Azda vás nepremôže slepý muž?"snažil som sa ju vyhecovať. Popiskoval som si a koncentroval svoje reiatsu tak aby som vedel kde je.

"Kapitáne," podívám se na něj ledově. "Vy tohle nemáte zapotřebí. Nemůžu vás porazit, nemůžu vás zranit. Tréninkem s vámi si nijak nepomůžu, protože jste na úplně jiné úrovni než já. Z vaší slepoty si nebudu dělat jakoukoli výhodu, protože to ani nejde, jste vnímavější než jste byl předtím. Pokud se mě snažíte nějak dotlačit k lepšímu výkonu tímhle způsobem, s lítostí vám musím oznámit, že nehodlám setrvávat ve vaší ctěné přítomnosti už ani minutu." Protočím zanpakuto, zatasím, otočím se ke dveřím a chladně dodám: "Přeji dobrou noc."

"Aj vám. Aj vám."poviem druhú vetu skôr pre seba. Och...Chcelo by to nejakú spoločnosť. Že vašej ctenej prítomnosti. Pche... Čo si to dovoľuje takto hovoriť....Uf.... no aspoň v jednom mala pravdu."Panoš stoj. Poď sem."poviem a pobúchom po mieste vedľa mňa.

"Moje rozhodně dobrá nebude," utrousím a vyjdu ze dveří. (přesun)

To veru ani moja. Dnes toho bolo aj na mňa priveľa.pomyslím si a čakám kým ku mne príde Panoš.

Už zavírám dveře. Když mě zavolá Techi zpět. Přijdu a sednu si vedle něj. Co se vůbec stalo? Byl jsem nějakej čas mimo, hodně saké a únava..

Usmejem sa a poviem:"Nó. Bolo toho veľa. Yuuki-chan stratila zrak tak som jej ho chcel vrátiť. No ako vidíš bez úspech ba dokonca som prišiel o svoj zrak....Dúfam, že ma to aspoň zmení. Možno ale len možno sa stanem lepším človekom."poškrabem sa na brade a snažím sa ho nejako zamerať.

Yuuki-chan přišla o zrak? Co se stalo? zeptám se a pak znovu zareaguji. Určitě se ti zbystří ostatní smysly...navíc si borec i tak...

Usmejem sa."Nepreháňaj. Neviem čo sa stalo no mne to nepomohlo. Čo sa vlastne stalo z Kasumi? Je nejaká viac chladnokrvná."poviem zamyslene a snažím sa nahmatať Panoša.

Já jí před tím pořádně ani nepoznal ale přišla mi jiná než před tím... řeknu mu a podrbu se na hlavě...

"No veď to. Dúfam, že ju to prejde."poviem a dvihnem hlavu snažím sa nastražiť uši abo som niečo lepšie počul no nič.

Uvidíš...řeknu mu s úsměvem a poplácám ho po rameni...Stejně jestli se to Yuuki-chan stalo kvůli té naší nehodě tak si to neodpustím... řeknu mu a tím se vrátím k předchozímu tématu.

"Neviem. Ževraj je to z vyčerpania a spôsobil to ten kryštál."poviem. Kusnem si do prsta namaľujem krvavé slzy a vrátia sa mi naspäť spomienky z detstva. Jediná možnosť ako tajiť veci. Dávať sem spomienky.

Cos to teď udělal? zeptám se ho když provede jakýsi "rituál"

"Nič. Je to len zapečatenie spomienok."poviem a slzy si nechám nech mi vsiaknú."To robil ešte môj taicho."poviem a usmejem sa keď si spomeniem na starého taicha."Vieš slzy symbolizujú smútok, ktorý som nikdy necítil. Ale teraz už áno. Neviem Kasumi sa zmenila. Takže je niečo zlé. Budem to musieť zmeniť."

Dvihnem hlavu a ucítim teplo slnečných lúčov."Je ráno, že?"poviem a otvorím ústa. Užívam si ten pocit. Krvavé slzy si utriem tak aby ich nikto nevidel.

---------------
MH: to jsme usnuly? xD

(Nie?! Len sme tam strávili celý deň :D)

No jo fakt jsme tu proseděly celý večer... řeknu mu se smíchem.
----------------------
MH: já abych věděl co postnout xD btw objevím se tu odpoledne

Usmejem sa a poviem:"No tak to vyzerá, že áno."zasmejem sa."Idem sa pozrieť po Kasumi, dobre?"zoskočím z múra na rovné nohy a pomocou shunpa ma niet.(presun)


---------------------------------------------------
(Ja tiež prídem až večer )

Zvednu se a vypadnu. (přesun)

Dorazím sem. Zasmejem sa a potom ma začne bolieť brucho. Vypľujem krv a pozriem sa na drevené klády. Usmejem sa a krv mi ide z úst. Pozdvihnem sa a začnem útočiť na terče. Shunpujem okolo nich a režem ich. Trocha ich šetrím, veď ich nezničím hneď na začiatku.

Zastanem v strede klád. Začnem sa triasť. Čo to? Kso...utriem si krv z úst a dám si dole obväz z očí. Trochu sa mi črtne nejaký obraz no stále nič nevidím. Zasuniem zanpakuto do puzdra. Sadnem sa pod jednu kládu. Zatvorím oči. Jednou rukou si chytím brucho a snažím sa zastaviť krvácanie a druhou si priložím na oko.

Přiběhnu za ním Sakra chlape ty bys měl bejt ve 4ce a nechat se léčit...koukni jak tě to vyčerpává...pojď.. řeknu mu a zvednu ho ze země.